Účinky lázeňské léčby

Využívání přírodních léčivých zdrojů t.j. přírodních vodních pramenů, zřídelních plynů, peloidů a klimatu k léčebným účelům náleží mezi nejstarší léčebné prostředky lidstva.

Naše západní medicína považuje člověka za jakýsi biologický stroj, protože ho vidí jen z úzkého mechanistického pohledu molekulární a celulární biologie. Jiné pohledy si zakázala. Chceme-li však upřímně léčit své pacienty, nestačí léčit pouze nemoc či orgán, ale musíme léčit celého člověka. A z hlediska systémového přístupu je člověk, stejně jako v bibli, chápán jako jednota těla, duše a okolí. Narušení v kterékoli jeho vrstvě vede k disharmonii, poruše jednoty, nemoci.

Tato jednota je udržována systémovou aktivitou samoregu¬lujících, samoudržujících, samoorganizujících, samoobnovují¬cích, samoléčících a jiných sil, které můžeme souhrnně nazvat "VNITŘNÍ LÉKAŘ".

Tento vnitřní lékař je nezbytným a výrazným faktorem každého otevřeného, tedy živého systému. Z hlediska dnešního pohledu počítačového věku, onen soubor miliard buněk živého biologického stroje představuje hardware. Software, bez kterého nemůže hardware existovat představuje řídící systém nervový, hormonální a humorální systém a další systémy. Tyto řídící systémy přijímají, zprostředkovávají, uchovávají a řeší informace vnějšího i vnitřního prostředí organismu. A jakákoliv chyba se bezprostředně projeví změnou funkcí, až rozvrácením sytému na úrovni řízení či následně na úrovni postižení vlastního stroje, tj. některého orgánu či jeho části.

Lázeňská léčba (balneoterapie) se snaží svými ryze přírodními (stimulačními) metodami dostat vychýlené řídící systémy organismu do takového stavu, aby byly plně využity jejich funkční schopnosti samoregulační,samoléčící atd. K tomu lázeňská léčba využívá komplexního přístupu a to nejen aplikaci místně příslušných přírodních léčebných zdrojů a to jak formou zevní či vnitřní aplikace, tj. koupelí, zábalů, pitné terapie, výplachů, inhalací aj, či klimatických podmínek, ale i dalších medicínských postupů. K nim obzvláště patří léčebná rehabilitace ať už individuelní či skupinová a to i ve vodním prostředí, fyzikální terapie využívající různé energie( např. světelnou, magnetickou, elektrickou, zvukovou aj.) a to v různých formách, dietoterapii, ergoterapii, reflexní terapii, fototerapii, klimatoterapii, psychologii, logopedii, edukační vedení pacienta, režimová opatření, farmakoterapii a další léčebné postupy vycházející z nejnovějších poznatků vědy.

Těmito postupy a účinky jak lokálními, tak celkovými, lázeňská léčba bezprostředně ovlivňuje poruchy logistických funkcí organismu. (Zvyšuje obranyschopnost, zvyšuje odolnost vůči stresům, stimuluje a reguluje funkce autonomní nervové soustavy, upravuje látkové a hormonální řízení organismu, zvyšuje rozsah všech funkčních schopností celého organismu apod.).

Lázeňská léčba však vyžaduje i určitá nezbytná pravidla a podmínky. Empirickými poznatky a vědeckými výzkumy bylo potvrzeno, že má-li se dosáhnout terapeutického efektu a obnovit zdraví či stabilizovat progresi onemocnění musíme dodržovat některé podmínky: individuelně aplikovat lázeňské postupy, dodržovat určitý čas trvání podnětu (procedury), dostatečně dlouhou dobu opakovat sumaci podnětů a tím měnit chování organismu jako celku či jeho jednotlivých systémů, dodržet vědecky či empiricky ověřenou frekvenci podnětů, dodržet celkovou dobu série podnětů pro dostatečnou fixaci nově utvářených podmíněných reflexů či vyvolání a fixace starých narušených biologických programů. V dnešním světě, který se správně navrací k osvědčeným přírodním postupům, patří balneologie a balneoterapie k pilířům léčebných postupů, převážně využívající místně příslušné přírodní léčebné zdroje.. Jde o obor medicíny, který je nejméně finančně náročný a hlavně jeho postupy nejméně zatěžují organismus člověka. Ctí lékařskou zásadu „nihil nocere“ – především neškodit.